Druhý závod se konal v Černuci u Velvar, která se nachází nedaleko Slaného.
Jako vždy se posádky s radostí v tváři přivítaly a jaly se k soutěžním sekcím. Tedy, až potom, co se náš Unimog, po dlouhém přemlouvání rozhodl, že se tedy nastartuje. Posádky se vydaly plní odhodlání a nadšení vstříc novým výzvám. Jako vždy.
Vše šlo jako po másle a Tomáš s Ondrou zaujali první místo a drželi se ho zuby nehty. Bodový rozdíl nebyl veliký, ale stále se snažili a drželi.
Ovšem, sekce byly velice zrádné, a tak postihly i naši posádku. V poslední sekci v sobotu se naše posádka snažila projet branku, která byla velice složitá, ovšem z důvodu, že se jednalo o každý bod to chtěli překonat a dostat se do ní a svým soupeřům tak nadělit nějaké body. Stal se ale přesný opak a nadělili body samy sobě. Hodně bodů.
Doslova se pomocí dvojitého odpíchnutého Salchowa, ovšem nepovedeného, stočili pod kopec a tím i na poslední místo. Jednoduše řečeno se převrátili, při druhé otočce dokonce letěli ve vzduchu a vynechali tak pád na jeden bok a skončili na tom druhém. Na tvrdé zemi. Dle jejich slov při prvním otáčení zavřeli oči, aby je neměli plné prachu, a tak měli zážitek, trochu jako vyděšení návštěvníci zábavného parku.
Posádce se ale až na pár pohmožděnin nic nestalo. Ovšem, vždy to někdo musí odnést a v tomto případě to odneslo auto. Korba auta se ,,trochu“ zkřížila a praskl nám chladič.
Kluky to samozřejmě nezaskočilo a jelikož to byla poslední sekce, hned po večeři se vrhli na opravy. Díky spoustě dobrých kamarádů, které máme, nám pomohl Jula Kalaš z kategorie S3 hydraulickou rukou, kterou má na tahači. Opravdu to s ní velice dobře umí a korbu nám srovnal. Dokonce tak, že nyní vypadá jako nová. Potom se korba zavařila, chladič se zalepil a v neděli ráno byli opět na startovní čáře.
Bodový náskok byl ale veliký, a tak naše posádka, bohužel opět, obsadila čtvrté, tedy poslední místo.
Ovšem, sezóna je ještě na začátku, a tak zdaleka není vše zahozené a ztracené.
E. Vodičková
